Zakončení poutavého příběhu nebojácné a Agnes Lee.

Dveře se síně se přede mnou otevřely dokořán. Tak jako před králem. Ale poctám jsem uvykla jako Lee, takže mě to neudivovalo. Sál byl plný, každé křeslo obsazené. K jednání se sjela celá země. Jen křeslo nalevo od krále bylo prázdné. Tam sedával otec. A já jako dítě na jeho klíně. Zamířila jsem ke svému křeslu, hned vedle nejvyššího našeho cechu. Kristiána Spravedlivého.

Otec se sesunul na podlahu a plakal k neutišení. Vlastně tu nebyl nikdo, kdo by byl schopen ho utišit. Vstala jsem z postele a prošla sem hradem až do královy síně. Seděl u stolu, pošedivělý a unavený, a s ním tam byl i mistr Botomir.
Král se na mě podíval. Dívka procházející se v noční košili po hradě je opravdu k podivení.
„ Chci ten dvanáctý meč, strýčku králi,“ řekla jsem tak nahlas, že se po mně otočily i postavy z obrazů. Mistra Botomira moje žádost pobouřila, ale než mi stačil rozhořčeně odpovědět, král vstal. Usmál se na mě. Vzal ze stolu dvanáctý meč a dvanáctou dýku a podával mi je.

V poklidu jsme projeli půlkou země krále Zita Velikého až k moři. Nikdo nás nesledoval, nikdo nás už neobtěžoval. Asi pro to, že jsem podle Doubravčina návrhu obnovila ochranná kouzla nad Bořitou.

Fantasy ze třináctého století. Někdy se člověk snaží dostat domů a pořád to nejde.

Druhé pokračování povídky Zuzany Ričovské, v níž se hrdinka potkává se starými známými a na jejímž konci jí čeká jedno překvapení.

Zuzana Ričovská, a my spolu s ní, jsme se dočkali ;-). Po krátkém prologu s názvem Drak, je tu dnes první díl slibované povídky na pokračování. Pojďte se tedy začíst do událostí, které následovaly po zabití posledního draka.

Naše redakce se rozrostla o nového přispěvatele a poprvé je to zástupkyně něžného pohlaví, Zuzana Ričovská.
Jako první nám představí kratičkou povídku, možná by bylo lepší napsat hříčku, která je ale v podstatě prologem mnohem delšího celku.

Chlapi sobě. Horor nikoliv z domácnosti - tak popisuje autorka svojí povídku, která se na těchto stránkách ocitla díky jejímu laskavému souhlasu.

Se svolením Petry Alraune Neomillnerové zde uveřejňuji její povídku Pouto čarodějů. Najdete v ní stejný nezamenitelný styl jako v jejích dalších pracech, které znáte ze stránek časopisů nebo jejích knih

A je tady závěr. Danova dlouhá povídka dospěla ke svému konci a v této kapitole vás čeká rozuzlení celého příběhu.

Příběh začíná vrcholit!
Dnes se můžete začíst do předposlední, deváté kapitoly.

Pro lepší orientaci zveřejňujeme mapu části světa, ve kterém se Dobro a zlo odehrává.
I tu vytvořil Dan Žitník
A nutno říct ( napsat ), že velmi povedeně.

Kapitola 7

Pomalu přešli přes dřevěný padací most, pod nímž v hlubokém příkopu rostla zanedbaná vysoká tráva a křoviska. Před jejich zraky se do několikametrové výše zvedala brána. Na  kamenných blocích se odrážela tisíciletá historie, dlouhé a krušné dějiny Cerrialského království.
"Pojďte," pobídl jezdce Gariox. "Zavedeme koně do stájí. Musíme se okamžitě setkat s Mistrem a ostatními mágy."
Před bránou sesedli z koní. Prošli pod zvednutými železnými mřížemi. Nebe zářilo slabou rudou barvou. Slunce se pomalu schovávalo za ledem pokryté štíty hor. Zahnuli doleva a vstoupili do kamenné budovy. Byla velmi prostorné. Ustájili zde své koně, sundali sedla a položili je na dřevěný trám. Gariox vyndal z brašny dva třpytivé klenoty a schoval je pod své roucho. Vyšli z budovy na rozlehlé nádvoří.

Kapitola 6 - Možnost volby

 

"Jak nemůžeme?" zamračil se mág v bílém rouchu.

Tlustý voják před ním nahodil drzý a důležitý výraz. Povýšeným pohledem si změřil tři cizince v prostých šatech a znuděně se opřel o dlouhou halapartnu.

"Nikoho nesmím pustit," pokrčil rameny a posunul si helmici. "Nařízení krále."

"Ale my musíme. My jsme…" zarazil se a pohlédl na čtyři další ozbrojence stojící na mostě.

Řeka silně hučela a pěnila. Silný a rychlý proud se tříštil o skaliska a balvany ve vymletém korytě. Voda narážela do kamenných pilířů mostu.

Před nimi se tyčily obrovské, hrdě vyhlížející velehory se zasněženými štíty a tmavými úpatími. Vrcholy nebyly ani vidět. Byly zahaleny v neproniknutelných mracích a šedobílé mlze.

Kapitola 5 - Nesplacený dluh

V dálce se rýsovaly mohutné štíty hor, zahalené v bílých oblacích a zalité oranžovou září vycházejícího slunce. Tři jezdci stanuli na spuštěném padacím mostě nad vodním příkopem. Před nimi se tyčila vysoká vstupní brána.

Několik kilometrů od města pomalu protékala širokým korytem řeka Gyuuwaded, nejdelší vodní tok v Godwaně, pramenící v pohoří Gattodett, na jihu Cerrialu, a ústící do moře na severozápadě, kousek od hranic s Ilumidarem.

Tři postavy pomalu projely hradní bránou. Opustily krajinu posetou poli a shluky farmářských usedlostí, ospalou a tichou zemi. Vjely do probouzející se džungle domů, chrámů a lidí. Do města víry, obchodu a peněz - do města Apdel.